Syn bije mě (asi nejméně-jsem mu asi nejvzácnější,neb se hodně teď věnuji novorozené), manžela-je z něho nejvíc rozvztekaný, neboť ho dokáže fyzicky rychle a účinně paralizovat a on nemůže v tom bití pokračovat a ten vztek v něm jen jen bublá, bije i babičku-ta to zprvu brala jako srandu, teď už tak nebere, ale spíš se chová, jako že se ho bojí a on ji buší bez soucitu. Bije i hodnou a kamarádskou labradorku,proc - jen tak, protože něco chci, v čem mi nechcete vyhovět. Na druhou stranu myslím, že je hodně citlivý a zdá se mi, že když už to nevydržíme a řveme na něj, nebo ho plácneme, že nasadí tvrďáckou masku,ošklivě se usmívá a tváří se: Jen si bouchni. Pak se to v něm zlomí a rozbrečí se (buď vzteky nebo lítostí-pokud jsme byli moc drsní)a nejde zastavit.Ve vzteku vždy zatne zuby, rozklepe se a začne rukou bouchat. Před chvílí se vztekal a brečel ze spaní,trochu jsme ho vzbudili, v mžiku byl čilý a vzteklý-bouchal plyš.kočkou o postel, mě do ruky,kterou jsem ho hladila a tvářil se tak, že jsem se ho začala bát. (kojila jsem na sousední posteli mimi a byla k němu zády a neviděla,co mě nebo malé udělá).Nechceme mu ubližovat,myslím psychicky, ale nevíme, co s tím a proč se tak chová.Doma se nemlátíme, vyjímečně ho plácnem přes zadek či ručičky.On bije silou klidně přes hlavu.Jinak je to milý, šikovný až přecitlivělý klučík.
P.S. Omluva, že se mi to nepodařilo napoprvé vložit jako téma.