u nás se snídá jen o víkendech rodinně a pozdě a to docela vydatně, zase neobědváme ale v poledne, jíme později. Ve všední dny jsme prostě všichni nějak ráno polomrtví a ač jsem snídaně připravovala každé ráno, buď do nich všichni dloubli, nebo ani to ne.

Žaludek nám prostě funguje všem o něco později, sebelepšími pokusy jsme to nezlomili, my dospěláci už se ani nesnažíme, ale záleželo mi na tom, aby se tohle děti naučily. Nejde to, prostě nemají chuť. Takže vstáváme v půl sedmý, všichni pouze čaj, občas děti kakao, někdy zcela výjimečně si něco vezmou, my snídáme kolem 9.00 a děti, co vím také, mají prostě dvě svačiny a první snědí o první přestávce.

Nevím, jestli je to námi, výchovou, zvykem, nám oběma se brzo ráno při pohledu na jídlo nějak nechce a to jsme oba vyrostli v rodinách, kde snídala celá rodina ) krom nás dvou )