Má zkušenost s dětským pochopením ironie:
Můj syn má lehkou mozkovou disfunkci. Byli jsme u nasí paní doktorky (psycholožka), protože ve škole sebral drát a tuž na výtvarném kroužku (moc nutně to potřeboval). Paní doktorka mu říkala, že za měsíc má zase přijít a ať se snaží nic nesebrat, aby ho mohla pochválit. Po tom měsíci se ho zeptala: "Tak Lukášku, čím jsi v poslední době maminku potěšil?" A on jí bezelstně odpověděl: "Sedl jsem si jí na vyžehlené prádlo." A svým způsobem měl pravdu, protože když mi to prádlo "zvalchoval", tak jsem mu ironicky řekla: "To jsi mě teda potěšil." A on se (chudák) ještě cestou k p.doktorce ujišťoval: "Že jsem tě včera potěšil, když jsem si Ti sedl na to vyžehlené prádlo?" A já zase: "To víš, že jo." A vůbec ně nenapdlo, že nepozná, že je to miněno ironicky. :c)