Ahojky! Máme britku doma..
Když se narodil malej, tak byla celkem v pohodě.. Chtěla jsem zavírat ložnici, ale prostě než se narodil, tak měla všechny místnosti otevřené a tohle se jí nelíbilo, tak škrábala na dveře. Povolili jsme tedy.. 2x zkusila skočit do postýlky, dostala zavyučenou a už si to nikdy! nedovolila (malýmu je 18 měsíců). Když začal malý vnímat, tak začala trošku žárlit, v noci nás budila.. Řešili jsme to "bachovými kapkami" a taky šla na kastraci.. Ale nikdy si nic k malýmu nedovolila.. Když třeba spal na gauči, tak jen přičichla k nožičce a radši si šla po svém.. A teď? teď už jí malej pěkně prohání a musím říct, že kočka má VELKOU trpělivost..
Tenkrát jsme uvažovali, že ji dáme pryč, sem ráda, že jsme to neudělali!
Ale asi stejně jako s člověkem, tak je to i se zvířetem = co kus, to originál