Před 12 lety se nám narodil jako druhorozený chlapec Ondra o kterém jsme ani netušili,že by mohl mít nějaké postižení. Po porodu to byl šok.Díky celé rodině jsme se s tím pomalu smiřovali a vydali se na dlouhou cestu po doktorech a nemocnicích.Musím se přiznat,že to nebylo jednoduché. Péče je dlouhodobá,ale radostná. S každým zákrokem vydíte viditelné zlepšení a krok dopředu.Bohužel první operaci rtu měl Ondra za sebou až v devíti měsících.Navíc v té době o maminkách na oddělení nemohla být ani řeč a tak Ondra musel absolvovat první operace sám beze mně,což nebylo vůbec lehké. Neustálé drobné infekty oddalovali první operaci. Dneska má Ondra za sebou již 7 operací,je velmi statečný chytrý a uplně normální kluk na kterém by jste téměř nic nepoznali.Navíc měl neuvěřitelné štěstí na kamarády a spolužáky,takže si nikdy nepřipadal jako odstrkovaný a něčím zvláštní.
Nyní nás čeká ještě dlouhodobá péče o zuby a rovnátka.Slibijí do 18 let ještě nějaké kosmetické drobné zákroky na nose,ale Ondra vše neuvěřitelně a trpělivě snáší. Upřímně řečeno má můj obdiv. Sportuje je veselý a dělá nám jen radost.Pokud máte někdo nějaké dotazy,ráda na ně odpovím.
Všem ,kterých se to týká přeju pevné nervy a hlavu vzhůru-opravdu to není tak hrozné jak se zdá .S pozdravem Jana ----jenife@volny.cz