Ahoj, já mám doma tříletého kluka a v neděli jsem mu z porodnice přivezla malou sestřičku. Syn začal hrozně žárlit a musím říct, že i mne samotné je ho líto, že už na něho nemám tolika času a často na něho teď vyjedu, že je pomalý, hlučný apod. Přitom on dělá všechno pořád stejně, akorát že předtím to nikomu nevadilo a teď to vadí. Musím říct, že jsem při plánování druhého dítěte s tímhle počítala, ale zasáhlo mne to víc, než jsem předpokládala. Na druhé straně je maličká hrozně hodná (čekala jsem miminko podobné synovi - byl hrozně uplakaný), takže jsem mile překvapená. Syn si také určitě časem zvykne a rozhodně k sobě už někoho určitě potřeboval, abychom z něj nevychovali sobce. Takže radím o tom moc nepřemýšlet, protože život člověku připraví takové situace, jak špatné, tak i nečekaně dobré, že to nelze v žádném případě dopředu odhadnout a přivést na svět nového človíčka stojí vždycky za to.