Je jedináček a jedináček.
Manžel je jedináček a negativa z toho plynoucí na něm nepozoruju.
Ano, měl stoprocentní pozornost svých rodičů což mu ale bylo výrazně na obtíž, jelikož ani jako děcko neměl "klid", pořád ho řešili, pitvali každou kravinu a zahrnovali ho nevyžádanou péčí (např. když měl první dívku, trvali na tom, že na rande jej dovezou autem, počkají za rohem až se vyrandí a pak ho zase autem odvezou domů... nota bene na maloměstě, kde se všude člověk dostane pěšky za 10 minut, takže fakt ani důvod dopravní nedostupnosti nebyl... no a představte si, že vám u randění dělají křena rodiče... uáááááá)... býval by byl strašně rád za sourozence, který by mu kus té pozornosti ukousnul, že by nebyl tak pod drobnohledem a rodičové by si (snad) uvědomili, že dělají aféry z prkotin, na což by s více dětma asi neměli čas a zjistili by, že se jedná o normální věci...
Jasně že má můj muž i svoje mouchy, ale to není jedináčkovstvím. A mouchy mám i já a jedináček nejsem.