Ráda bych se také s troškou přidala. :) Už od sedmnácti se o sebe starám sama a tak jsem si tak nějak vybudovala silnou vazbu k práci. Práce je pro mne dost důležitá a hodně mne baví. a co si budeme povídat - je a v budoucnu bude velmi dobře placená. Zaplaťpanbu mám přítele, který mou pracovní vytíženost chápe, sám dost pracuje a léta podnikal, takže mi nebrání chodit domů pozdě odpoledne a ještě večer sedět nad notebookem. Na druhou stranu, čím jsem starší, tím víc uvažuji, že by nějaký prcek měl u nás být. Ale myšlenka, že s ním budu tři roky doma je pro mne dost nepředstavitelná. Proto jsme se s přítelem dohodli, že se buď budeme starat oba - já můžu pracovat i doma - a nebo zůstane on doma na mateřské. Ta představa se mu moc líbila, i když by musel na nějakou dobu opustit celkem lukrativní místo. Moc rád vaří, o domácnost se také umí docela postarat, takže ani minutu neváhal. Nepřipadá mi zvláštní, že by chlap zůstal doma s miminkem. Pokud má bý mezi partnery určitá rovnocennost a rovnoprávnost, tak mi to přijde naprosto v pořádku. Vždycky mi chybělo, že se mi rodiče ani jeden moc nevěnovali a nechci, aby to tak cítilo i naše malé. Takže tátové, nebojte se mateřské a maminy, nebojte se svěřit maličké mužskýmu, vždyť jsou až na pár věcí celkem šikovný, ne?:))