Všem děkuji za odpovědi, i za ty negativní samozdřejmě.
Ale nevím jestli ste mě správně pochopily. Já druhý dítě nechci asi NIKDY. Prostě asi nejsem mateřský typ, tak jak sem si myslela. Když vidím mimino v kočáru tak z něho nejsem vůbec odvařená, ikdyž je to dítě mojí sestřenky a ta je pro mě něco jako ségra. Nechává mě to naprosto chladnou, nemám otřebu ji pořád chovat a muchlat. Prostě asi nemám ráda děti. Se bojím, že tohle mám po své mámě
ANO sem jedináček, ale neřekla bych že rozmazlenej, hodnotu peněz a vůbec všeho znám až moc dobře. Ač sice jedináček, tak se neměla všechno na co sem ukázala, bylo to spíš hrozný. Ani si nedokážu představit jaký by to bylo, kdyby sme byly 2. To by sme měly úplný ho.no. Já chci dát synovi prostě všechno, ale nechci aby byl rozmazlenej smrad. Když sou děti malý, tak se to dá všechno nějak udělat, ale čím starší, tím mají větší nároky.
Ale kdo ví, třeba mě to ještě chytne. Ale já sem teď prostě ráda, že už je jakštakš samostatnej a já mám aspoň večer klid