Před dvěma týdny jsem na Bulovce porodila své druhé dítě. Ačkoli jsem se Bulovky dopředu docela bála, zejména po přečtení některých příspěvků na Aperiu.cz, a mrzelo mě, že mi nevyšla registrace v Podolí, kde jsem rodila poprvé (07/2006), nakonec jsem byla Bulovkou příjemně překvapená.
Po příjezdu do porodnice jsem absolvovala monitor - první a poslední. Poté jsem odevzdala papíry a průkazku, byla vyšetřena lékařkou a odvelena na přípravu. Na Bulovce preferují klyzma před Yal gelem, což mi tentokrát vyhovovalo. Předporodní pokoj, na kterém příprava proběhla, byl také místem, kde jsem strávila celou první dobu porodní. Měla jsem k dispozici WC, vedle sprchový kout s míčem, lůžko, žebřiny. Po přípravě za mnou pustili manžela, který se mnou pak zůstal po celý zbytek porodu až do ubytování na šestinedělí. Porodní asistentka chodila co čtvrt hodiny kontrolovat dopplerem miminko, jinak jsme byli sami. V momentě, kdy jsem pocítila tlak na konečník, manžel zavolal PA, ta mě vyšetřila, zkonstatovala otevření na 8 cm a odvelela mě na sál. Porod proběhl v polosedě-pololeže, mohla jsem tlačit i vleže na boku (to mi ale nedělalo dobře, takže jsem se vrátila do klasického polosedu). Při téměř úplném otevření mi "píchli vodu" a na dvě kontrakce byl syn venku. Bez nástřihu.
Broučka mi položili na břicho (předtím se zeptali, jestli to tak chci), přikryli jej a my se mohli přivítat a pomazlit. Po chvíli jej za tatínkovy asistence odnesla PA na vyšetření. Mezitím mi byl podán oxytocin na rychlejší vypuzení placenty, lékařka mě po jejím vyjití zkontrolovala a zašila drobnou ranku. Manžel přinesl zpátky zabaleného synáčka a dvě hodinky jsme strávili všichni tři spolu, nikým nerušeni. Bohužel, Bulovka byla narvaná k prasknutí a museli jsme čekat na uvolnění lůžka na šestinedělí. Nikdo nevěděl, jak dlouho to ještě potrvá, takže po dvou hodinách nám broučka odvezli na novorozenecké na observaci, kde jsem si ho, oblečeného a spokojeného, vyzvedla o dvě hodiny později a ubytovala se s ním na pokoji. Tam jsme strávili spolu tři fajn dny, kdy jsme měli na starosti jen sami sebe.

Oddělení šestinedělí
má oproti Podolí, kde jsem rodila před třemi lety, tu výhodu, že i obyčejné pokoje mají u sebe záchod a sprchu - vždy dva třílůžkové pokoje je mají dohromady. Nemusí se tedy chodit přes celou chodbu (narozdíl od Podolí). Koupelna byla čistá a odtok sprchy fungoval perfektně. Místo postýlek jsou děti uloženy v praktických, výškově stavitelných a polohovacích vozících. Maminky se nemusejí stresovat vážením miminek před a po každém kojení - děti jsou váženy jednou denně, a to ráno, dětskou sestrou při vizitě. Nemusí se ani zapisovat počet počůraných a pokakaných plenek - jen se nahlásí první mokrá plena po porodu. Žádné ranní buzení kvůli měření teploty - sestra obchází postele, "namíří" teploměr a v mžiku teplotu odečte. Každá rodička dostane balík porodnických vložek - když dojdou, řekne si na sesterně o další. Kalhotky jsme nedostávaly (měla jsem vlastní zásobu, takže jsem se ani neptala). Košile a prostěradla jsou k dispozici na chodbě v neomezeném množství. Miminka dostávají na den 6 jednorázových plen, dupačky a košilky se vyměňují na novorozeneckém kus za kus. Na jídlo jsou maminky svolávány rozhlasem - reprák je v hlavách postele a "mluví" potichu, neruší. Pokud jste náhodou ve sprše nebo kojíte, přijde vás po chvíli "jídelní sestra" zaurgovat. Jídlo je standardní nemocniční - něco člověk sní poměrně s chutí, něco ne. Čaj je k dispozici pořád. Každopádně doporučuji si s sebou do porodnice nabalit nějaké kalorické dobroty, po porodu přijde hlad
Pokud je vše v pořádku a miminko začne nabírat váhu, 72 hodin po porodu se pouští domů. Doporučuji vzít si do porodnice rovnou i oblečení na odchod pro sebe i pro miminko (nebo si oboje nechat přinést záhy po porodu), aby se vám nestalo to, co mně, že budete čekat na propouštěcí papíry a na odvoz na chodbě v ústavní košili, protože vaše postel už bude obsazená jinou rodičkou - což mě nijak neotrávilo, chápala jsem to. Čekaly dlouhou dobu na sále stejně jako předtím já, až se uvolní místo a ony budou moci být se svými miminky. Ty méně šťastné, které se nepodařilo hned ubytovat, musely na gynekologii a byly po dobu, než se uvolnilo další lůžko, dočasně bez svých miminek. Sestry se ale snaží, kmitají a bleskově připravují pokoje (dezinfikují a přestýlají), aby rodičky s miminky ubytovaly co nejdříve.


Shrnutí:
Porod na Bulovce určitě není pro skalní vyznavačky myšlenek přirozeného porodu á la Michel Odent, s čímž je dobré dopředu počítat. Pokud jste ale připravené na medicínsky vedený porod, pak můžete být mile překvapené. Jako já například tím, že monitor byl jen jeden, že se mi nikdo nesnažil porod urychlovat, tzn. že k amniotomii ("píchnutí vody") došlo až při tlačení - nedokázala bych se zachovalým vakem blan účinně tlačit - a že tentokrát nedošlo na nástřih.
Personál se ke mně choval skvěle - byl komunikativní, dopředu jsem byla informovaná o tom, co zamýšlejí udělat a měla jsem dost času se k tomu vyjádřit. Medik byl na sále s mým výslovným souhlasem poté, co osobně poprosil, zda by mohl být mému porodu přítomen. I ve chvílích, kdy jsem vlivem křížových bolestí ztrácela lidské chování (málem jsem ve II. době porodní sobě odpravila hlasivky a ostatním ušní bubínky), se ke mně na sále jako k člověku ale stále chovali. Navíc jak PA, tak lékařka projevily během porodu i smysl pro humor, což mě moc potěšilo.
Na šestinedělí jsem byla taky spokojená. Za celou dobu jsem se setkala jen s jednou nepříjemnou sestrou a jen na okamžik. Ostatní personál (vystřídalo se jich za ty 3 dny dost) byl skvělý. Lékaři příjemní, empatičtí, sestry milé, ochotné a rychlé.
Přestože jsem byla před lety s Podolím spokojená, Bulovku dnes v součtu všech bodů hodnotím ještě lépe.