holky, děkuju za názory.
Já právě chci řešit hlavně sebe, ne jeho.
Jak to udělá, je na něm, co a jak bude dál. A jak to ustojím. Zatím si neumím představit, že by se všechno zbořilo. Máme 4 děti, dvě ještě malý, ale tohle taky není pro vztah podstatný, já vím. Mám ho pořád ráda.
Myslím, že rozumná jsem dost, ale tohle se nedá řešit hlavou.
Spíš mi jde o ten vnitřní pocit, za prvé je to příšerný zklamání, protože já to k němu mívala vždycky jinak. Za druhý právě totální ztráta sebevědomí - a ta se týká fakt "pouze" vzhledu, protože o jiných svých "hodnotách" nepochybuju.
Ale - vím, že tak, jak se vidím sama, vidí mě i jiní, a to je právě to nehorší. V současný době bych nejraději zalezla někam pod zem, jak mizerně se vidím.