Markéta+3dcery píše: Není bez zajímavosti, že zatímco u prvního dítěte jsem oxy dostala (indikovaně, větší krvácení, tak chtěli placentu rychle ven) a navazování vztahu bylo poměrně obtížné, u druhých dvou jsem nedostala nic a navázání vztahu bylo okamžité.

No vidíš Markéto, já oxytocin měla u obou porodů (řekla jsem si o něj, když jsem viděla ty svoje spodní nevytlačující kontrakce) a navazování kontaktu s dětmi šlo jako po másle. Ona v tom totiž není vůbec žádná souvislost. Podstatou je na dítě se těšit a chtít ho.

Vyčítat Lvici, že rodila v polosedu, protože sama nevěděla, která pozice je nejlepší - tedy!!! U prvního porodu jsem to také nevěděla a rodila jsem v polosedu; u druhého jsem to věděla jistě a rodila jsem v polosedu, protože to byla prostě ta nejvíce mně vyhovující poloha. Někdo tady namítne, že to není možné, protože doktoři přeci chtějí maminky vmanipulovat do samých hrozných věcí a není tedy možné, aby ty hrozné doktorské věci byly dobré. No budete se divit, ale většina/možná všechno, dobré je a plně vyhovující jak matkám, tak dětem (děti jsou nejšťastnější, když je rodiče nechají po porodu v klidu vyspat v zavinovačce; mému synkovi se ani nelíbila naše snaha dát ho přisát hned na sálu - s chutí se přisál až 12 hodin po porodu a mléko jsem měla dřív než jiné maminky-druhorodičky).