Ahoj, já si prošla podobným kolotečem, akorát mi to dal můj přítel víc sežrat... kolikrát jsem byla skoro na dně a jednou fest...

moje rada? odejít, nebo nechat odejít a už nepřijmout zpět. Zůstala jsem se třemi dětmi, on za nimi dojíždí, mají se rádi a víc se jim věnuje, že když jsme byli spolu. A jak jsem vyřešila situaci, aby to chápali, že neodešel a nenechal nás? Vždy, když tu není, tak je v práci, daleko... až má práci hotovou, tak dojede... a děti to tak berou. No a já jsem šíleně spokojená, klidná, mám čas na sebe i děti a čeho můžu jen litovat, že tenhle klid mě i dětem jsem nedopřála dřív.

Protože ať je na něj sebevíc fixovaná, tohle jí ubližije ještě víc, když je zmatená, že jednou je tam, je to vše v poho, najednou tam není a z tebe cítí nejistotu a bolest... děti dokáží hodně vycítit z pocitů rodičů...