Ono to není jednoduché, samozřejmě že by si dítě nejraději nechala. K takovému kroku se přece žena uchýlí jedině když je v takové situaci, kdy nejsou podmínky pro to aby si jej nechala a mohli žít s dítetem důstojně, je to krajní řešení, ne nějaký rozmar. V tomto případě ty okolnosti proč se dítěte rozhodla vzdát jsou dlouhodobé, neexistuje nějaké jednoduché jednorázové řešení situace. Ráda bych vám to přiblížila víc, ale nechci psát bez ní o ní. Je tam opravdu nouze hmotná, není to její první dítě a je sama- živoří. Peníze jsou alespoň trochu řešitelné finanční pomocí, ale ten hlavní důvod jsou psychické problémy, další dítě by nezvládla nebo jen s opravdu velkými obtížemi . Nechce aby proto trpěly její starší děti, chce je vychovat co nejlépe dokáže a ví že na víc nemá sílu. A tady tím myslím že je to skutečně na hraně zvládání péče o ně. Myslím si že vidí situaci realisticky, bohužel. Dítěti chce dát lepší život než si myslí že mu může nabídnout. Otec se dítěte zřekl, na vše je sama a finanční situace která je dlouhodobě víc než špatná jí na psychice nepřidává. Za sebou má toho již v životě mnoho, prošla dost zařízeními, azylovým domem, psychoterapií, psycholog, různými formami pomoci, ale ve výsledku nakonec každá forma pomoci se vyčerpá, skončí a ona je opět ve starých kolejích, sama, na pokraji sil. To lze těžko posat, když neznáte celý ten případ se všemi jeho detaily. Ale moc díky za zájem, je to inspirativní. Také stále přemýšlím co mohu ještě já udělat. Ale nastěhovat si je domů nemůžu