Ahoj,

za normálních okolností musí vše proběhnout prostřednictvím sociálního úřadu, což právě způsobuje to dlouhé a nesmyslné pobývání miminek v ústavech. Také není zaručeno, že se dítě dostane do rukou právě těm "vybraným" rodičům. Resp. bych řekla, že je skoro zaručeno, že se k nim nedostane.
Ale pokud jsou všichni zúčastnění spolehliví a rozumní lidé, kteří si vzájemně důvěřují a chtějí pro dítě to nejlepší, je tu jedno řešení:

Pokud už dítě strávilo v péči u žadatelů o osvojení minimálně 3 měsíce, mohou tito žadatelé požádat přímo o toto dítě, které se už u nich nachází, soud pak bude přihlížet k tomu, že je již zvyklé na prostředí atd. Tj. matka se dítěte po tuto dobu nesmí zřeknout (úřady by vystartovaly, dítě zabavily a v 99% umístily do ústavu, načež by začaly hledat s talentem a nasazením sobě vlastním vhodné a prověřené náhradní rodiče). Dítě si k sobě vezmou náhradní rodiče, starají se o něj bez jakýchkoli oficialit a po 3 měsících může začít procedura.

Myslím, že vzhledem k šíleným lhůtám, pravidlům a praxi našich úřadů, by toto řešení bylo pro dítě nejvhodnější, ale vzhledem k tomu, že klade vysoké nároky na osoby bio-matky a náhradních rodičů, je to také velmi riskantní a pokud tito své úlohy nezvládnou, mohou taky dítěti velmi ublížit.

Existují samozřejmě různá rizika pro všechny zúčastněné, jde o psychicky i fyzicky náročnou situaci, "rupnout v bedně" může komukoliv. Bio-matka může kdykoli vtrhnout k náhradním rodičům, požadovat dítě - a ti nemohou nic. Nebo na ni bude vyvíjet nátlak její rodina, ona zpanikaří, vše ohlásí na úřadě a tento zasáhne. Naopak náhradní rodiče nemusejí situaci zvládnout a mohou chtít dítě vrátit matce, nebo, možná hůř, ho mohou odevzdat úřadům s tím, že matka se nestará, v dobré víře se obrátit na úřad, atd.
Dalším problémem může být, že bio-matka se zná s náhradními rodiči, může mít sama psychické potíže z toho, že bude své dítě další spoustu let potkávat, nebo náhradní rodiče (i dítě) mohou být naopak celý život obtěžováni bio-matkou.