Chcete říct, že u přímého předání dítěte je toto jaksi bez záruky, zatímco když se do toho vloží stát a zavře dítě do ústavu, má to tu bezva výhodu, že se "rodiče" kdyžtak můžou rozhodnout, že s jistou konkrétní vadou si dítě jaksi a s dovolením nevezmou?

To mi teda připadá supercynické, i když chápu, že někomu se to může líbit a může v tom spatřovat určitou "službu" státu dětem a jejich novým rodičům. Je to jako by se mi narodilo dítě a automaticky se předpokládalo, že když bude nemocné, že se ještě přijdou přeptat "maminko, má jednu nožičku kratší, necháte si ho nebo to budete zkoušet znova?" nebo "tak zase srdeční vada, maminko, vezmete si ho?".

Jo a je mi jasné, že člověku, který prošel martyriem adopce připadá nespravedlivé, že by tím někdo jiný procházet nemusel.