O některých tvrzeních uvedených v článku bych si dovolila pochybovat. Naprosto souhlasím s větou "Intenzivní rozvoj hudebních činností a aktivní muzicírování podporuje rozvoj osobnosti a ukazatele chování jako jsou vytrvalost, cílevědomost, spolehlivost, koncentrace a sebekritičnost." . To jistě. Ale že by hraní na hudební nástroj rozvíjelo logické myšlení a matematické schopnosti? Že by i netalentované dítě se mohlo naučit dobře hrát? Nevím, nevím.
V dětství jsem prošla sedmiletým "peklem" hraní na hudební nástroj (akordeon, na klavír nebylo doma místo). Jelikož jsem byla dítě vytrvalé a pečlivé, a navíc jsem měla velmi přísného otce, cvičila jsem každičký den. Moc jsem se snažila, ale bylo to k ničemu, nikdy jsem se pořádně hrát nenaučila, což bylo pro mě stresující.. Že by mi to přinášelo nějakou radost, o tom nemůže být ani řeči. Jediné, co mě opravdu bavilo, byla hudební nauka. Tam jsem vynikala. Neměla jsem sice vůbec hudební sluch, ale bravurně jsem ovládala například všechny durové i mollové stupnice, akordy, tóniny apod. Nikoli proto, že jsem se je učila nazpaměť, ale dokázala jsem si to LOGICKY odvodit. Ale to nebylo díky hudbě...:-)))
Po těchto zkušenostech jsem děti nikdy ke hře na hudební nástroj nenutila. Nyní syn (13) projevil zájem učit se hrát na kytaru. Koupila jsem mu ji a bude-li chtít, zaplatím mu hudebku,, ale nutit ho nebudu.
Zajímaly by mě názory ostatních rodičů.
J.