Ahojte do diskuse.
Ráda přispěji svými zkušenostmi.
Máme 4m starého Honzíka a doma 2 britské kocoury, kastrované. Starší 3,5 let váží 9,5 kg (je to spíše menší pejsek ) a druhý má 3 roky (5,5 kg, takže standard kočka). Oba jsou extrémně mazliví. Před porodem jsme měli postýlku nějakou chvíli smontovanou, aby pomaličku začali poznávat nové. Postýlka sloužila jako pelíšek ), když jsme nebyli doma. Jinak dostávali za uši.
Když jsme si donesli malého z porodnice, očuchávali, nevěřili, měli respekt. Při pláči se oba ztráceli. Do postýlky nešel ani jeden. Chtěla jsem prvně zavírat dveře, ale když je kočka naučená na otevřené dveře, škábe, mňouká... Menší kocour se stal nakonec strážným andělem. Pořád s ním spí v místnosti. Dnes už před pláčem neutíkají, spíše naopak, přiběhnou, jestli se malému náhodou něco neděje. Když kojíme, přijdou, drcnou malému do hlavičky, očuchají, otřou se a jdou zase dál nebo si lehnou vedle. Krásně Honzíka přijali do smečky
Už se těšíme, až Honzík začne lézt :-O
Takže jen a jen samé pozitivní reakce
Žanet