Ahoj,
my máme s manželem rozdíl 17 let, jsme spolu od mých 21 let, teď je mně 36 a jemu bude v září 53 a je to super, máme dva krásné zdravé kluky, s mladším jsem teď na mateřské, co si přát víc
Jak jste mluvily o tom "posouvání" věku - samozřejmě, to člověka taky napadne a napadalo mě to - zajímavé, že teď už nad tím vůbec nepřemýšlím, to spíš občas ze začátku vztahu, ale jak tady už někdo říkal - tak přemýšlet nejde, to by se člověk vůbec nikam nedostal. Musí se to halt risknout - to je stejné jako v každém vztahu, nikdy člověk neví dopředu, co se stane.
Jediný, který nad tím hloubal a furt do mě vrtal - jakože "co s ním budeš dělat, až tobě bude 40 a jemu 60" - byl můj brácha - a dopadl nakonec tak, jak já bych v životě dopadnout nechtěla - protože do vztahu šel naprosto rozumově a nikoliv po srdeční a citové stránce. A nakonec já už se té čtyřicítce pomalu blížím
, a vidím, že jsem úplně v pohodě. Takže ještěže jsem nedala na ty jeho blbý kecy a vzala si pořádnýho mužskýho jak má být a ne nějakýho ňoumu
Takže já bych do toho šla
, pokud cítíš, že je to "ono", tak není nad čím váhat. Problémy, nemoci, rozchody......- to postihuje muže i ženy ať jsou mladší nebo před důchodem - to je jedno, to si nevybírá...takhle asi přemýšlet nejde.