Taky napíšu svůj názor, nebo spíš takový postřeh ze života. Jsme dvě kamarádky, od nepaměti. Obě jsme svého času byly rozvedené a následně si našly nové partnery. Já o 5 let mladšího, ona o 18 let staršího. Jsme v téměř stejném věku plus mínus kolem 40.
Zatímco já jsem na mateřské a těším se z miminka. Ona počítá, kolik let jí zbývá do důchodu. Já šetřím na nové kolo, ona na zuby . Než jsem šla na MD, lezli jsme po horách, chodili tancovat, hodně sportovali - v tom všem hodlám pokračovat až prcek odroste .
Oni s manželem jezdí na dovolenou do klidného penzionu nebo tráví čas na chatě, kdy Pepa jde na ryby a ona mezitím něco ukuchtí a pak si něco přečtou, jedou navštívit vnoučata... prostě já jsem se přizpůsobila mladšímu a ona staršímu a to nejen chováním, ale i vzhledově, oblékáním, líčením, účesem. Já se snažím udržet si postavu, ona říká, že v jejím věku už je to jedno.
Netvrdím, že pokaždé je to tak jak píšu, je to jen, jak jsem uvedla výše, postřeh ze života.
Já bych neměnila a ona také ne, obě jsme spokojené s tím co máme a s tím jak žijeme a to je myslím to hlavní.