Měla jsem ke psům normální vztah (nepořídila bych si psa, ale nevadí mi), dokud jsem se nepřestěhovala do velkého města, kde nemůžete projít po trávě, protože je souvisle pokrytá psím trusem, lidi chovaj uječené ratlíky v paneláku a většina má psy na procházce na volno a naprosto nezvládnuté (psi neposlouchají na přivolání). Vím, že za to nemůžou psi, ale majitelé.
Úplně bytosně nesnáším žebrající psy na návštěvě(něco jíte a čokl vám čumí do pusy a vyluzuje zvuky). Ale asi to bude víc chyba páníčků, které ani nenapadne, že pes potřebuje výchovu, nějakou tu péči (která je obsáhlejší, než nechat ho dvakrát denně vykálet před barák) a že potřebují vědět, jaké je jejich místo v rodinné hierarchii (nemohla jsem z lidí, co se pomalu psovi omlouvali, když po nich vyjel).
Pořád si opakuju, že psi za to nemůžou, že je to chyba majitelů, ale nedivím se lidem, co psy po svých zkušenostech rádi moc nemají.