To je přesný! Dceři je dnes už téměř 10 let, ale na dobu MD nevzpomínám vůbec ráda. Na dítě jsem se moc těšila, ale když měla malá rok, přihlásila jsem se na rekvalifikační kurz účetnictví a daní, protože už mi to doma lezlo na mozek. A to jsme chodily s mimi plavat, scházely jsme se s maminami, pořád jsem koukala, aby se něco dělo. Když pominu rodinu, která mi rozuměla, tak jsem se v okolí setkala spíš s nepochopením, proč že to vlastně dělám? To nemám dost starostí s domácností a dítetem????? Jak ráda jsem večer pelášila do školy a druhý den po obědě, když malá spala jsem hohem poklidila, abych už konečně mohla zasednout k učení.
Ale jak jsem panečku pookřála. Noví lidé, nové problémy, nerváky před zkouškami, ale stálo to za to. I když toho bylo dost, všechno jsem najednou zvládala líp a s větší chutí. Nebyla jsem zbytečně podrážděná jako dřív, apod. Když byly malé tři roky, nastoupila jsem do práce. Už jsem se prostě nemohla dočkat. A znovu to samé - i když to byl zpočátku nervák, než se to zaběhlo, spokojenost byla na všech frontách a to bylo to hlavní. Doma jsem zvládala to co dřív a navíc jsem se mohla sama realizovat.