Ale já přece neodsuzuju a ani nehodnotím chování té maminky..neumím si ani zdaleka představit, co se v ní odehrává a jak sama se sebou bojuje. Ať se rozhodne, jak chce, pořád bude žít s vědomím, že to mohla udělat jinak. Ostatně jako my všichni všechno..neupírám jí rozhodně právo na těch 6 týdnů, které má na rozmyšlenou. Jen jsem se pokoušela přivést vás k přemýšlení o tom, že i na té druhé straně jsou lidé, o nichž se rozhoduje stejně jako o tom dítěti. 6 týdnů se mají mít na pozoru, jestli mohou mít rádi děťátko trochu nebo trošku víc..a jestli už to není nebezpečné. Navíc (a upozorňuju, že teď nemluvím o té dotyčné mamince, ale o obecném nebezpečí plynoucí z tohoto typu adopce!!!) - dítě se může stát předmětem vydírání. A než se stanu terčem pro ostatní díky vyřčenému, jsem sociální pracovnice, a tudíž vím, o čem mluvím. A sama za sebe i své kolegyně a kolegy můžu říct, že není cílem vrhnout se na bezbrannou oslabenou matku a ukrást jí dítě.