Vždycky jsem toužila po Rhodeskym ridgebackovi(snad to píšu správně)-pro představu,krásnej velkej krátkosrstej svalnatej pes,přes páteř má pruh "proti srsti".Ale tenhle kousek je skutečně na velkou zahradu.Takže do malýho bytu jsme pořídili Pražskýho krysaříka.To je přesně ten "mezichlebák".Mezi lidma se jim říká(ne moc populárně)"lýtkaři".Většinou jsou to agresívní potvory.Ale já tvrdím to,že hodně záleží na výchově.Takže máme tříkilovýho flegmouše,co si od dětí nechá i ten konečník vyšetřit,aniž by vycenila jedinej zub.Dvouleťačka jí ohrnuje uši naruby(má ty netopýří),tahá za ocásek,ohýbá nožičky.Naše kryska se zmůže maximálně na útěk.Hovínka(zdaleka nedosahují velikosti dětských-pro Dr.Suka)zodpovědně sbírám,taky se mi hnusí "klobásy" na chodnících.Přestože je krátkosrstá,taky máme chlupy všude a to je asi tak jediný,co mi vadí.Olizovat obličej si teda taky nenechám,ale například manželovi to nevadí.