Jako malá jsem se psů hodně bála (bez jakéhokoli negativního zážitku), doma jsme nikdy neměli zvířata, nebyla jsem na ně zvyklá a bála jsem se i projít okolo plotu, o kterém jsem věděla, že je za ním pes. Nepamatuju se, kdy se to zlomilo, ale zlomilo se to, i když ne u všech plemen. Třeba vlčáka bych nikdy nepohladila, byť by byl sebemilejší. Retrívrovi strčím klidně ruku do tlamy, věřím tomuhle plemeni, že mi nic neudělá. Nemám ráda bojová plemena ani malé psy, ti se mi nelíbí, přijdou mi takoví protivní, s uštěkaným hlasem. Spíš jsem na ty větší psy typu těch v dnešní době hodně moderních - retrívr, labrador, bobtail, bernardnýn. Těchto ras se nebojím.