Nepřeju si nic jiného, než žít v pohodě, mít se ráda a být vděčná za vše, co mám. Ale já jsem pořád našprněná, fakt věčně v křeči. Všechno je stres, utrhuju se na děti, nic nestíhám, všechno mi vadí. Už na základce jsem byla mimo, na gymplu tuplem, outsider jako fík. Nemožný oblečení, žádný peníze(matka samoživitelka a dva sourozenci),čerstvě dospělá jsem doháněla, co jsem v pubertě nemohla a nemyslela na budoucnost. A ani teď nevím, co vlastně chci, na jedné straně mě děsí, že budu mít "jen" obyčejný život, na druhou stranu mě láká žít normálně. Něco je špatně....