Dobrý den, paní Tomášková,

rozumím tomu, co chcete říci, ale chybí mi ve vašich úvahách ještě jedna alternativa: umístit novorozence v rodině, která mu poskytne individuální péči, lásku, zázemí, s vědomím, že jakmile se právní situace dítěte vyřeší, půjde do jiné, ale zase milující náruče (vlastní či adoptivní matky). Sama mám s propagací profesionální pěst. péče velké dilema, ale konkrétně v případě dětí s perspektivou brzké adopce bych to viděla jako nejlepší řešení pro všechny zúčastněné.

Co se týká statistiky návratů dětí z koj. ústavů do biologické rodiny: nevím, jak je to v praxi u vás, ale naše děti i děti našich přátel v pěst. péči mají velmi často obdobný osud: prošly kojeňákem, vrátily je domů, znovu je odebrali (u některých se tento scénář opakoval několikrát), a posléze se s nenávratně pošramocenou duší umístily v pěst. péči. Nemůžu tedy souhlasit s optimistickými úvahami, že někteří rodiče se jen potřebují déle rozmýšlet...moje zkušenost spíše napovídá, že tito rodiče by rádi měli děti u sebe, ale bez pomoci zvnější je to pro ně velmi těžké až nemožné (často také proto, že sami vyrůstali v ústavu nebo v dysfunkční rodině).