Když já si, Katko, pořád myslím, že citová vazba nikomu nemůže ublížit. Že v životě stále navazujeme silné či méně silné citové vazby, a nejsou všechny celoživotní. Já bych klíďo navázala citovou vazbu k mimču, který předám adoptivním rodičům, a ráda bych potom na něj vzpomínala. Hřál by mě pocit, že jsem tomu dítěti dala do vínku dar, který se nedá nahradit.
Taky jsem se k tomuto pohledu musela dlouho "dokopávat". Hodně se mi změnilo s odchodem Žanetky - stále o ní máme informace a moc rádi všichni vzpomínáme na ten kousek života s ní (naposledy dnes), a taky když jsem sledovala třebíčskou kauzu. Ty maminky nešly do svého vztahu s dítětem s vědomím, že jejich holčičky jim nezůstanou, a proto je to pro ně tak zatraceně těžké. Ale děti změny ve svém životě - podle informací z novin, osobně nikoho neznám - zvládly vcelku dobře (určitě lépe než Kubík :-(). Takže když mám na mysli především to dítě, zdá se mi tato alternativa alternativou dobrou.
Kromě toho si myslím, že můžou existovat ženy, které dají láskyplnou péči dítěti, o kterém vědí, že až přijde čas, půjde k někomu jinému domů. Neříkám, že to budeš ty ani že to bude mechanická práce bez citové angažovanosti.

Omaňo, a co udržovat kontakt s rodinou, která bude mít v péči sourozenečka? Myslím, že toto vůbec není ojedinělý případ...mnoho dětí v PP má sourozence v jiných rodinách. Ale ten kontakt by to chtělo.

Darko, máme podobnou zkušenost :-( Naše velmi dobře vyšetřené dítě nemělo správně stanovenou ani jednu diagnózu - prostě chyběla anamnéza od maminky, která jediná zná dítě natolik dobře, aby dokázala odpovědět na důležité otázky týkající se projevů a potíží dítěte.