Přesně tohle platí na mého muže.Tenkrát jsme měli krizi...Pěkně jsem se před ním hodila do gala,prozpěvovala jsem si i když mi do smíchu vůbec nebylo...nejradši bych bulela jak želva...Se synem on musel zůstat večer doma a to jsem přesně potřebovala....řekla jsem že jdu s kámoškou na kafe,nevím kam ani kdy se vrátím.Nikam se mi nechtělo - už vůbec ne jít se někam bavit-byla jsem vyřízená,zdeptaná....takže jsme seděli s kamarádkou do rána v práci.Pořád volal...nebrala jsem to.Když už jsem mu to vzala tak jsem předtím pořádně ohulila rádio a křičela do telefonu že ho přez ten hluk neslyším at už mi nevolá....Druhý den na to jsem si na telefonu nastavila budíka aby to vypadalo že mě někdo prozvání....Komedie!Když jsme spolu koukali třeba na televizi zasněně jsem se dívala někam jinam...samozřejmě s mírným úsměvem na rtech....Byl úplně nepříčetnej a bylo po krizi...Vyzkoušej něco....snad jsem trochu pomohla.