Vůbec se nedivím. Z pozice učitele bych nemohla učit ani svoje dvě děti. Jen při představě, že se takových sejde ve třídě několik a ostatních třeba patnáct až dvacet je relativně v pohodě, se mi dělá mdlo. A to nejsou ani hyperaktivní, ani dys..., jen je jich všude plno, jeden je samá otázka, druhý děsný paličák, v ničem si nedá říct.
Ve druhé třídě po návratu ze ŠvP mi učitelka řekla, že má syna moc ráda, ale že je moc ráda, že má takové dítě ve třídě jen jedno, že je z něj natolik vyřízená (hlavně z věčných upřesňujících otázek), že si bude muset vzít pár dní volno. No a já to musím vydržet celé dny.