Díky za reakce.
Pokud jde o počet hodin, vyvlíknout se z toho asi opravdu nemůžu, nebo spíš je mi to hloupé, protože by to padlo na kolegy, kteří jsou na tom zhruba obdobně. Už jsem uvažovala o tom, že s učením seknu. Ale teď v době krize budu jako mamina se třemi dětmi asi těžko shánět novou práci, zvlášť tady na malém městě a v regionu s jednou z nejvyšších měr nezaměstnanosti.
Jinak, někdo se ptal, co učím - učím angličtinu.
Díky za rady o autogenním tréninku, zkusím o tom zjistit více. Zatím jsem si aspoň zkusila domluvit přijatelný rozvrh - tj. s hodně okny, abych měla trochu času na regeneraci.
Pro ty, co neučí a neučili - jednak opravdu těch 26 hodin není můj jediný pracovní čas, jednak je na tom asi nejvíce vyčerpávající nutnost neustálé komunikace a neustálé pozornosti, navíc v cizím jazyce v mém případě. Po mateřské jsem zatím odučila dva roky. První rok těch hodin bylo 22 a to se dalo přežít, vcelku jsem se cítila fajn. Loni ale už to vzrostlo na 24 plus příprava maturantů - pro mě poprvé v životě. Na konci roku už jsem byla vyšťavená jako citrón. Proto se tak děsím příštího roku, a to nejen kvůli pěti hodinám nad úvazek, ale i kvůli nové maturitě, což je kapitola sama pro sebe.