Myslím, že každá rada drahá. Skoro bych řekla, že to může být dané čímkoliv.
1. dcera(momentálně skoro 6 let) s námi chodila vpodstatě všude, protože chybělo hlídání, tudíž jsme ji brali s sebou do restaurací od necelého jejího 1.roku a zpočátku to vypadalo jako u vás-seděla krásně v dětské jídelní židličce, ale s jídlem byla trošku na štíru -rozptylovali ji svíčky, asi jsme se jí ani nestrefili do vkusu... ale postupně si zvykla a na dovolené byla jako doma. V restauraci jsme zjistili, že je vesměs možné požádat o míň kořeněná jídla, že je potřeba vyžádat dceři taky jídelní lístek (aby si připadala důležitě jako my ), vybrala si za asistence někoho z nás(čas od času nějaké ty hranolky nebo špagety... neuškodí-důležité je neli nejdůležitější, že se nají), najedla se a pak se procházela tak nějak po restauraci - nikoho neobtěžovala, jen koukala příp. si ji vzali k baru a ona zase koukala, jak co chystají...
Po narození 2. dcery(teď má 17 měsíců) jsme byli ve stejné situaci jako se starší... a myslím (i když těžko soudit), že si zvykla na restaurace tím, že chodila s námi. Jedla svoje skleničky ale seděla tam v jídelní židličce příp. koukala z kočárku a jedla... Je živější nepatrně víc, ale v restauraci počká na jídlo relativně vpohodě, protože si pije své cappy brčkem. Po jídle se pohybuje okolo stolu a příp. se jde kouknout vedle, ale nic neničí (to nesmí ani doma, tak je zvyklá)-kouká příp. navazuje kontakt s dalšími dětmi... jasně, že se nenajíme tak v klidu, jako kdyby spala, ale dá se to. Přes prázdniny jsme v restauracích pečený vařený, neberu dovolenou, kde bych vyvářela rodince za dovolenou i pro mě, tak jsem ráda, že jídlo ve společnosti zvládá