Musela jsem rodit v Praze ve věhlasném Motole a přesto jsme hned po propuštění museli vyhledat odbornout pomoc na strakonickém šestinedělí. Takže mohu srovnávat. Kdo si stěžuje na pohodlí okresní nemocnice, měl by zažít na jeden den Prahu. V Motole je šest maminek na jednu sprchu, dítě k vám nedají, vozí vám ho uřvané na kojení, v noci slyšíte děti brečet a přemýšlíte, jak je vašemu mřňousovi, a přitom posloucháte nadávky sester, že jim vezou další příjem a kde mají asi shánět postýlky pro děti apod. Vyloženě stresové prostředí. V Motole rodíte v průchozích boxech, slyšíte ostatní rodičky. Ještě před tím jste na hekárně po čtyřech a sestra vás zkontroluje jednou za hodinu pokud to stihne. Pak letíte na přípravku, kde vám udělají klistýr, jste tam sama, manžel tam nesmí, vypadá to tam jak ve skladišti a když už skoro rodíte tak běžíte dlouhou chodbou do porodního boxu a za vaší hlavou je sál oddělený jen šoupačkou a slyšíte personál, jak se vybavuje u kávy. Nakonec vás pustí se žloutenkou domů, protože potřebují místo. Na strakonickém šestinedělí nám sestřičky pomohly nejen se žloutenkou, ale i nás rozkojili, dali nám číslo na infoliku kojení, vrchní Bláhová a dětská doktorka Kuběncová jsou naprosto skvělé. Když jsem viděla ten klid, hezké prostředí a ochotu, bylo mi líto, že jsem nerodila tady. A ještě velký dík sestře Juráš(k?)ové, u které jsem absolvovala pár hodin těhotenského tělocviku, bez její přípravy bych byla v Motole ztracená, hrozně mi pomohlo, že jsem věděla jak správně dýchat, porod jsem zvládla bez problémů a poměrně rychle, takže tělocvik ve strakonické porodnici doporučuju všem těhulkám.