Mám 13 letého syna Honzu s LMD(hyperaktivní).Do první třídy nastoupil ve svých 7 letech,poněvadž v předškolní věku navštěvoval speciální mateřské školy, byl zázrak, že po konzultaci v Psychologicko -pedagogické poradně nemusel začít chodit do žádné speciální školy.V první třídě měl užasnou paní učitelku Predajnošovou, spolupráce s ní byla na velmi dobré úrovni, byla jsem velmi spokojená a první třídu jsme zvládli docela dobře.Paní učitelka po první třídě opustila školu a místo ní přišla nová mladá nezkušená paní učitelka Moulíková. Spolupráce s ní byla horší, ale snažili jsme se najít aspoň trošku společnou řeč.Pohovorové schůzky většinou probíhali jako v soudní síňi, paní učiteka ho stále s něčeho obviňovala a já s manželem obhajovala. Několikrát jsme přemýšleli o změně školy, ale Honza nechtěl a my měli strach , abychom mu změnou prostředí a kolektivu spíše neublížili. Nejvěší průšvih
I.stupně byla 5.třída, paní učitelka Moulíková se odstěhovala mimo Prahu a Honzy třídu rozdělili do dvou dalších tříd. Paní učitelka Línková byla postarší dáma, která učila po svém a spolupráce s ní nebyla vůbec žádná. Půl roku jsem jí žádala o vypracování integračního plánu,žádala jsen jí o dodržování pokynů z Psychologicko -pedagogické poradny, ale bylo mi řečeno, že ona je učitelka a bude si to dělat, jak chce ona.Stále nás nutila,ať Honzu přendáme na blízkou soukromou základní školu.Opět jsme s manželem řešili jestli změnit školu,ale Honza nechtěl,a my také usoudili, že by to pro něj mohlo být třeba horší. Velká změna nastala v 6.ročníku, všichni učitelé,kteří Honzu učili, společně vypracovali integrační plán. Výchovna poradkyně mi řekla, že vůbec není pravda to,co něm říkaly paní učitelky z I.stupně. Vím, že s naším Honzou je to velmi těžké, ale i on to má těžké. Věřím ve stále dobrou spolupráce s učiteli
II.stupně,a že budou nadále k Honzovi tolerantní.matka