Mám o rok mladšího bráchu a určitě do deseti jsme se rvali jako koně. Když naši nebyli ještě doma, bylo to nejhorší. Po bráchovi jsem dokonce hodila dřevák a trefila se přesně do pisku. Vypadal potom jak bombajskej náčelník. Další hrůznější zážitek byl, když jsme se honili /jako obvikle kvůli kravině/, já se zavřela do koupelny a brácha rukou vyrazil jedno malé sklo. Ošklivě se pořezal a pochopitelně jsme hned drželi spolu a mazali pro pomoc. Dnes máme oba svou rodinu a děti a rozhodně nemáme žádné násilnické sklony. Ty děti z toho prostě časem vyrostou. Bohužel jsou ale vyjímky.