Přidat odpověď
Alfinko,
moje doktorka taky nic neřešila - jen se zasmála, že to - obzvláště chlapi - takhle mívají a že mám dát pozor na jídelníček a na to, aby v něm bylo dost (ehm, teď si nepamatuju - karbohydrátů? Prostě věcí z obilí).
Já jsem to začala pozorovat hlavně proto, že jsem kdysi chodila s chlapem, který tenhle problém měl (hladovej byl agresivní) - on byl teda celkově magor, ale tohle to umocňovalo. Tenkrát mi kámoš doktor řekl, ať nosím v kabelce tatranku a když bude zuřit, ať mu dám kousnout... ne, že bych to tak provozovala doslova, ale když jsem viděla, že začíná prudit, tak jsem nějak zaonačila aby se najedl.
Se synkem mi to pak pediatrička potvrdila. Jsou lidi, co mají metabolismus tak, že jedou "na doraz" a pak prostě tělo začne vyšilovat a nadupe se adrenalinem, aby se ulovil co největší mamut.
Takže hlídat jídelníček. Nedávat nic sladkého, zvlášť ne, když potřebuješ aby dítě bylo v klidu (takže žádné čokolády když potřebuješ aby dítě zvládlo několikahodinovou cestu autem nebo před spaním atd.). Když už sladké tak raději něco s pečivem - tj. raději croisant s čokoládou než kindervejce, raději tatranku než lentilky atd.
Já ještě poměrně dodržuju určité hodiny, kdy se u nás jí, pokud vím, že nestíhám, tak mám po ruce malou sváču, kterou hlad odsunu třeba o hodinu, hodinu a půl... ono je to fakt o té "tatrance v kabelce", nic složitého.
Věkem se to lepší, i to dítě umí samo líp nakládat se zvraty nálad, takže žádná tragedie to není, žádné testy potřeba taky nejsou.
Předchozí