Eeko, já nejsem katolička, takže se nevyzpovídávám. Vyznáte-li svými ústy, že jste zhřešili, On je tak dobrý, že vám hříchy odpouští (takhle nějak to je, já si všechno nepamatuju přesně doslova), plus Ježíš za mé hříchy zemřel, já věřím tomu, že jeho oběť byla dostatečná a že právě ona je vykoupením mého hříchu, přijímám jí (vírou...).

Desátky, to je princip, který se myslím týká zase jiné oblasti než vykoupení a "smazání" hříchu. To se týká spíš přesvědčení, dávání najevo toho, že vše co mám, mám díky Jemu, a "nedělá mi problém" mu část dát na vyjádření té důvěry v něj.

"cirkev se od toho nedistancuje, jeste "hrisniky" chrani"
Tak tohle si já vysvětluju spíš lidským faktorem... To stejné dělají politici, doktoři apod. Jsme jen lidé a i když Bůh může odpustit naše hříchy (pokud o to stojíme) a už je nepřipomíná, tak... co to budu okecávat, prostě hřešíme stejně. Chápu že takto napsané si můžou nevěřící ťukat na hlavu a říkat, tak proč teda někdo věří, když je stejný. Jenomže to už se nedá moc vysvětlovat, kdo to neprožije, nepochopí. Nejsme stejní... Nedokážu k tomu asi nic víc říct, a myslím že nemá cenu dál rozepisovat, čím je pro mě Bůh, protože ten kdo nevěří, mi často napíše "No fajn, ale já tohle mám i když nemám boha" - to je prostě jak říkám, kdo neprožil, ten nebude stejně vědět, o čem mluvím... až až to prožije, tak nebudou slova potřeba

Jinak v církvi, kam jsem dřív chodila, bylo běžné, že pokud tam byl jaksi "vážnější" hřích (kleptomanie, nemanželské dítě...) tak ten člověk byl vyloučen z členství sboru, v těch případech, které teď mám na mysli, ti lidé chtěli dál zůstat ve sboru a byli v "péči" dalších lidí... udělali pokání (vyznání hříchu a toho, že se od něj chtějí "odpoutat") třeba před celým sborem... a po určité době (pokud měli zájem), byli znova členy... ale to vyloučení tam bylo, nikdo se netvářil, že se nic nestalo.