Jako pozor, odpuštění od Boha neznamená, že si neurovnám věci i s těmi, komu jsem ublížila. Aspoň pro mě tedy křesťanství neznamená vstupenku do světa, kde si každý může dělat co chce a jak chce, protože stačí večer chvíli poklečet, pomrmlat cosi o Boží lásce a odpuštění.
To, že urovnám věci, které jsem zkazila, se přece nevylučuje. A mrzí mě, pokud vnímáš křesťanství (třeba na základě něčího způsobu života) jen takhle.

"myslis, ze se kaje uprimne?"
To vážně nehodlám posuzovat. Když to tak blbě řeknu, tak to, jestli to pokání Bůh "vezme nebo ne", je na něm.
Můj názor? Každý se může kát upřímně, ať udělá sebe šílenější, nechutnější, absurdnější věc. Může.

"cirkev by mela takoveho jedince vyhostit a zaujmout odmitavy postoj...a ne jen uklidit do Kotehulek, aby nebyl tolik videt"
To samozřejmě ano. Také se mi nelíbí, když se to vyřeší jen tak, že nebude tolik vidět. Na druhou stranu pokud nějaká církev takového člověka zprostí funkce a zbaví členství, on je s ní ale dál v kontaktu, kaje se, vyzná ten hřích a prosí o odpuštění a "vedoucí" té církve toto jeho pokání "rozsoudí" jako upřímné, pak je myslím naprosto v pořádku, když se ten člověk nakonec i po takovém kiksu dostane opět do nějaké vedoucí funkce. Některé lidi po takové situaci může Bůh povolat třeba k něčemu, co nebude vidět, ale klidně je může povolat znova do nějakého "vyššího" místa.

Kde je pokora? Budu upřímná, když řeknu, že podle mého pokora už není ani říct "nikomu jsem neublížila"