ještě k tomu zlobení a hledání hranic... jsem kdysi chodila s klukem, kterej byl strašně hodnej - a mě to totálně vytáčelo. Chovala jsem se k němu děsně, jako příšerná mrcha a to, že on se mi nedokázal postavit a říct "hele to jsi přehnala", mě vedlo k tomu, že jsem přitvrzovala. A to jsem byla dospělej člověk (ehm, relativně dospělej ) a dokázala jsem si to v hlavě přebrat a zdůvodnit. Tušila jsem, proč to dělám, ale nemohla jsem si pomoct.... co teprve takovej dvouletej šprček, kterej kolikrát ani netuší, proč to vlastně dělá...