Mili, fakt jsem to nemyslela útočně, nechtěla jsem se tě dotknout. Je tu ještě jeden příspěvek s podobným tématem, že tvůj Tomášek dává najevo, že opravdu není Milenka a je to napsáno elegantnějí, než jsem já humpolácky vyjádřila ... já nevím, jaký druh pozornosti, vůbec si neumím představit sebe v takové situaci matky, takže ani nevím, co ti poradit. Jen, že znám ze svého nejbližšího okolí (a pak i z práce další) podobný případ (narození krátce poté, co sourozenec zemřel, odešel, apod.) a pocity toho dítěte, které pak ventiluje v dospělosti. Byly to pocity typu, že vnímalo, že "mělo být jiné". Ale jestli je to tak u vás si netroufám soudit, a pokud je, tak nevím, jak z toho ven ... jestli s někým, tak by to chtělo spíš probrat s nějakým dětským psychologem, odborníkem rodinné vztahy. A myslím, že je to těžké. Moc bych ti přála, aby jsi se dokázala smířit.