Přidat odpověď
Sesule, necetla jsem diskudi, tak se omlouvam, pokud budu opakovat. Myslim, ze je dobre deti nebit ani neplacet, ale pokud obcas placnes batole po plenami vycpanem zadku nebo trepnes pres ruku, kdyz saha, kam nema, nedelala bych z toho tragedii.
Kdyz uz vidis, ze jsi ujela a je ti to lito, muzes mu to normalne rict, omluvit se.
Kdyz dela neco, co te toci, rekni to driv, nez vypenis (napr.: "Fando, prosimte, nemlat ted tim konem do linky, hodne me to rusi pri vareni."). Casto to pomuze.
Kdyz to nepomuze, muzes pouzit (mne se moc osvedcilo) zlate psychiatricke pravidlo, ktere se uci hospitalizovani chorobni nasilnici :D : "vzdycky driv nez prastim muzu odejit".
I ty mas pravo mit horsi den, nemit naladu. Ja to delam tak, ze jim to proste reknu, i batolakovi, protoze i batolaci tomu rozumeji. Reknu, ze dneska nejsem uplne v forme, ze to neni kvuli nim a ze je prosim o pochopeni:).
A taky pomaha jit ven nebo na navsteu za nekym prijemnym, proste zmenit prostredi. Odlehcit si, jak to jde.
Hlavne to neber tragicky a nevycitej si, protoze ani miljici mama nemusi byt porad jako cukrkandl a v setrvale extazi z toho, ze je doma s batoletem. Nenech si nic nakecat.
Předchozí