Ohieyesa, Duše Indiána:

Vztah indiánů k Věčnému, Velkému Mystériu, které nás obklopuje a dojímá, je stejně jednoduchý jako vznešený. Pro nás je tou nejvyšší představou, jež s sebou přináší plnou míru radosti a uspokojení, která je v tomto životě možná.
Uctívání Velkého Mystéria je tiché, osamělé a prosté všeho soběstředného.
Je tiché, neboť všechna řeč je nutně chudá a nedokonalá; proto se duše našich předků vznesly k Bohu v obdivu beze slov.
Je osamělé, neboť věříme, že Bůh je nám blíž o samotě a žádní kněží nemají právo vstoupit mezi nás a našeho Stvořitele. Nikdo nemůže kázat nebo zpovídat ani se nijak vměšovat do náboženské zkušenosti někoho jiného. Všichni jsme děti Boží, všichni stojíme zpříma a uvědomujeme si svoji božskou podstatu. Naši víru nelze formulovat ani vnucovat někomu, kdo si to nepřeje, proto tu nejsou žádná kázání ani obracení na víru nebo pronásledování, ani vysmívači nebo ateisté.
Naše náboženství není dogma, ale stav mysli...

... Dávno předtím, než jsem uslyšel o Kristovi nebo viděl bílého muže, jsem znal podstatu morálky... Znal jsem Boha. Věděl jsem, co je dobro. Spatřil jsem a miloval to, co bylo opravdu krásné. Civilizace mě nic lepšího nenaučila!
Jako dítě jsem věděl, jak obdarovávat, pak jsem se stal civilizovaným a tuto ctnost jsem zapomněl. Žil jsem přirozený život a teď je můj život předstíraný...


... Po pětatřicetileté zkušenosti osobně věřím, že něco jako "křesťanská civilizace" neexistuje. Domnívám se, že křesťanství a moderní civilizace si odporují a jsou spolu neslučitelné a že duch křesťanství a duch našeho dávného náboženství jsou svou podstatou stejné...