No ja jsem to myslela spis tak, ze nejdulezitejsi je, aby Anonymka si sama dukladne ujasnila, co ONA CHCE pro sebe. Sceny – nesceny, kufry – nekufry, to je jedno, situaci to tak nevyresi, jde o to aby se ona sama dopracovala k nejakemu zaveru, jak chce nadale zit a byla s tim rozhodnutim vice mene spokojena. To muze chvili trvat, ale je to jen a jen na ni.
Vymlouvat se na deti, chlapa, milenku a nevim co jeste, nic neprinese, jedine tak zmatek.

Pridam tedy osobni zkusenost ;-)
Taky jsem jednoho dne zjistila, nebo lepe receno konecne (!) pochopila a pripustila si, ze mam docineni s mnohanasobnou a nejspis nekolikaletou neverou (po 8 letech vztahu). Trvalo mi 3 mesice nez jsem si sama ujasnila, jak to chci resit, dalsi mesic nez jsem si s muzem promluvila, dalsi 3 mesice nez jsem se odstahovala ... a dalsi rok nez jsem podala zadost o rozvod. Nemeli jsme deti, takze to bylo o neco jednodussi. Cili od momentu ‘pochopeni situace’ do rozvodu jakozto konecneho reseni ubehli 2 roky, coz se zda dlouha doba, ale ja si byla naprosto jista, ze delam presne to, co chci ja a nejsem nikym manipulovana.
Nejvic ze vseho mne sokovalo, kdyz mi chlap rekl ‘jestli to chces nejak resit, tak klidne, ja budu souhlasit, ale neocekavej nejakou iniciativu ode mne’.
Dneska, 7 let po rozvodu, mam uzasneho partnera, skvelou dceru, druhe mimi na ceste a moc fajn zivot.