Holka zlatá, je nás víc...

Já jsem to samý, jen s tím, že u mě se to táhne asi rok...¨
já bydlím v prvním patře a moje podotýkám VÝBORNÁ kamarádka v sedmém, pod střechou.

S touhle rodinou jsem se seznámila blíže asi před dvěma lety v hospůdce na pivku, kdy jsem byli všichni už veselejší ale ještě ani ne piclí.
Prost+ě js,me si začali povídat...
pak právě jak píšeš, občas na kafe, občas jsem si poseděli doma u vínka u nich nebo nás (májí dva kluky 9 a 6 a s naší Stáňou jsou jak děla..)


Jednou jsme to trochu přehnali s vínem, protože jsme mělui všichni děti u babiček (Sandra ještě nebyla), dost jsme popili a ve vší počestnosti jsme usnuli všichni u nás dole.

Jenže mě ve vší nepočestnosti soused vzbudil a šli jsme pokecat na cigáro. Sousedka chrněla jak zabitá. My jsme tak pokuřovali a najednou jsme se na sebe podívali a vrhli se na sebe jak blázni....


Nikdy jsme o tom nemluviíli...prostě já nechci dělat potíže jemu (když jek super) a já jsem taky sama a nikoho "nepodvádím"....Naopak by se dalo říct, že od tý doby mám sousedku tak nějak radši, jestli rozumíte.

No občas se nám poštěstí a povede se.


A nelámem nic přes koleno. To taky není dobrý. Jo a většinou se před tím trochu pije....

Taktřeba příští tejden s nima jedu k nim na chatu, bude slavit narozky...

Rada? UŽÍVEJ, ale ani stínem se to nesmí dotknout spokojené a "fungující" rodiny ani jednoho z vás. Šlo by do háje všechno.. A to za to nestojí.