Nejmladší dcera je od narození uřvanec. Jako miminko nevydržela chvilku ležet v postýlce nebo na hrací dece, takže nošena hodně.
Abych doma něco vůbec udělal, byla u mě v šátku, nejdřív v kříži s kapsou uvnitř, teď spíš na zádech v batohu nebo dvojitém Hammocku.
Často mi usínala právě při mytí nádobí právě v kříži s kapsou uvnitř, teď na zádech je to mnohem pohodlnější.
Když zapnu vysavač, řev, takže šup do šátečku a jedem . Jasně, je to o dost pomalejší a namáhavější práce a uděláme to. S malou na břiše jsem chystala jídlo i vařila ( kromě smažení a tak, kde bych ji mohla zranit nebo popálit), utírala prach (no tak hala bala), nadobí, vysávání, mytí podlahy, věšení prádla i to převlíkání postelí a v nouzi žehlení. Na zádech je už všechno snažší .
S malou na břiše jsem byla i v zubařském křesle, se synem jezdíme často po doktorech a to jezdím jedině se šátkem, dcera u mě a syn je na klíně nebo ho držím za ruku nebo na logopedii s ním paní doktorka cvičí a já pochoduji s dcerou v šátku...
Na břiše nosím stále (19 měsíců), hlavně při uspávání, když je nemocná, v plné MHD, prostě tam, kde je hodně lidí. Jinak je spíš na zádech. Pro mě je to pohodlnější, protože je už velká a nevidím si přes ni pod nohy. Když je na břiše, tak už si nenamažu ani rohlík, protože mi všechno bere .
Když děti udrží hlavičku, můžou se nosit na boku i v Manduce, máš to v návodu hezky nafocené.
Manducu jsem nezkoušela, ale když byla dcera miminko,měla jsem ji pevně dotaženou v šátku a skoro mi nezavazela, to až, když trochu povyrostla.