Tak mám svojí s prominutím blbostí "vymalováno".
Oběd s Pavlou byl v klidu. Pro ty, které jí vyčítají, že se vzdala dětí - nevzdala. Rozhodně je nebude vídat míň než do teď, akorát si ušetří výčitky na téma "měla by jsi být víc doma".

Já jsem se večer pohádala s manželem, což se dalo čekat. Já mu vyčítala slečnu, on mě že jsem stíhačka a žárlivka. Jenže jsem se nechala totálně vytočit a zvrhlo se to ve vzájemné vyčítání nových i sto let starých křivd. Pak manžel pronesl řeč, která se dá shrnout tak, že mu mám být vděčná, že nosí výplatu a dokonce nám obětuje víkendy. Jenže jak jsme byla vytočená, tak jsem ho poslala do háje zelenýho i s jeho výplatou a víkendy. Takže máme tichou domácnost, já se omlouvat nehodlám a manžel asi taky ne. Děti už jsou doma a tak se snad vyhneme další bouřlivé hádce. Ale stejně mám takový pocit, že jsem si definitivně rozbila manželství. Pořád jsme si říkala, že to třeba půjde všechno vrátit, že se dá spravit. Asi nedá. Takže si začnu shánět informace na téma rozvod.

Rosťu jsem potkala u přebírání dětí z tábora, ale tam byl čas akorát na pozdrav.

Celkově mám pocit, že jako bych vylezla z kolotoče,na kterém se mi udělalo špatně. A byla to moje chyba, že jsme do něho vlezla