Mamísku (myslím, že se známe z jiné diskuze, kam jsi chodila pod jiným nickem N....?)... vzhledem k okolnostem se opravdu dalo očekávat, že dříve nebo později "dojedeš". Mě se stalo něco podobného, odchod manžela, sesypala jsem se, pak jsem se z toho dlouho dostávala, byla jsem už po roce v podstatě ok a před 2 týdny mi jedná dobrá duše řekla pár "milých" vět, které mě srazily totálně zpátky na dno. Držela jsem se dlouhou dobu stylem, že jsem jela na doraz, podnikala spoustu aktivit a pak stačilo pár dobře míněných vět a vše bylo v háji, sesypala jsem se, úplně rozklepaná, neschopna spát, jíst, komunikovat, cokoliv dělat. Jsem objednaná k psychologovi, zvažuju i AD a psychiatra, protože tohle opravdu není dobré, takhle se žít nedá. Dva hodně blízcí přátelé mi shodou okolností v jeden den řekli, že toho psychologa opravdu potřebuji, že potřebuji profíky, kteří mě ukážou cestu, protože já jsem už udělala maximum a přesto tu cestu nevidím a oni mi pomoci už nedokážou.
Naslouchej svým vnitřním pocitům, naslouchej dobře míněným radám a pokud ti AD nevyhovují, tak popros dr. o jiný druh, který ti umožní normálně fungovat a starat se o děti.

mmch.. pro "zkušenější", existují AD, při kterých se dá fungovat? Měla jsem už jedny, název Citalec (asi) a byla jsem naprosto nepoužitelná, jako v mlze, neschopna řídit auto, stále unavená s potřebou spánku ve dne a neschopností spát v noci... což při dvou dětech moc praktické nebylo, tak jsem je po 2 týdnech vysadila. Možná jsem měla vydržet delší dobu, ale fakt to nešlo.

pro Danielu... podobnost není čistě náhodná