Díky za názory.
Já měla první porod sice vyvolávaný, ale byl to můj první porod a nevěděla jsem do čeho jdu, takže bolesti a to všechno jsem si představovala mnohem horší. Kontrakce pravidelné nebyly a je fakt, že byly hned silné, v té druhé době zase pro změnu téměř žádné, jak jsem už psala. Tak mám obavy, že kdyby to teď přišlo samo, budu pořád čekat na ty silné konktrakce a nakonec nestihnu dojet
Je pravda, že porod se mi nezdál tak hrozný, nakonec to vše dobře dopadlo, jen ty komplikace potom, bych si klidně odpustila. Nešlo ani tak o bolest, ale já se v jednu chvíli bala spíše o život. A samozřejmě teď přemýšlím, čím to bylo. Ale asi to nezjistím.
To že byla dcera byla nikdo předem nezjistil. Nikdo na ultrazvuku nic nenaznačil, vše bylo v normě. Teď je mimčo údajně menší, snad do čtyř kil, ale já už tomu nevěřím.
A co se týká vyvolávání nebo císařského řezu, tak já osobně asi raději to vyvolávání. Já bych totiž nechtěla epidurál a ta představa toho, že mě uspí úplně
Jinak souhlasím s tím, že je to hodně o psychice a člověk by měl spíš myslet pozitivně a těšit se na to mimčo, jenže mě to holt vždy nejde. Ty špatné myšlenky se vkrádají a vkrádají aniž by je někdo zval