Můj táta prodělal orchiectomii kvůli rakovině prostaty. Odebrali mu varlata. Nikdy se s tím bohužel nedokázal psychicky smířit, že už není chlap. Vedlejším účinkem operace bylo porušení lymfatických uzlin na nohou, takže mu otýkaly nohy a nakonec do nich dostal infekci. Musel brát taky hormony, aby se rakovina potlačila. Dva roky seděl doma v křesle a čekal na smrt, byl inkontinentní a nemohl si dojít na velkou. Nakonec umřel.:-(((
Nevím, zda měl rakovinu už při operaci tak rozlezlou, že operace byla jenom poslední pokus nebo jestli ta nalomená psychika ho dodělala...

Každopádně se špatně radí, protože každej snáší operace jinak, každej má jinej psychickej stav a rakovinu v jiným stádiu, atd. Spousta chlapů po operaci žije mnoho a mnoho let v pohodě, a jsou ochotní bojovat, můj táta to vzdal.

Držím tvému tátovi palce, aby se rozhodl tak, jak nejlíp cítí a aby nad rakovinou vyhrál, je to jen na něm!