Tohle máme za sebou. Ale ještě dneska si dokážu vybavit ty hrozný stavy, co jsem měla.
Ano, ta bezmezná důvěra je jednou pro vždy pryč. Ale dneska už si říkám, že to byla blbost někomu takhle děsně věřit. Otevřelo mi to oči,donutilo uvědomit si, že jistotu a pohodu musí člověk primárně hledat sám v sobě.
A v hlavě mám radar, kterej průběžně monitoruje, jestli je všechno OK.
Jakmile by se zase objevily takový ty jasný příznaky (bez mobilu nejde ani na záchod, věčně SMSskuje, na svém okolí vidí chyby, které dříve neřešil....), budu ihned v pohotovosti.